Council Directive of 10 September 1984 concerning misleading and comparative advertising

Účelem této směrnice je chránit spotřebitele, osoby provozující obchod, živnost, nebo řemeslo nebo vykonávající svobodné povolání, jakož i zájmy široké veřejnosti proti klamavé reklamě a jejím nekalým účinkům, a stanovit podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama.

Pro účely této směrnice se:

1. „reklamou“ rozumí každé předvedení související s obchodem, živností, řemeslem nebo svobodným povoláním, jehož cílem je podpora odbytu zboží nebo poskytnutí služeb, včetně nemovitostí, práv a závazků;

2. „klamavou reklamou“ rozumí každá reklama, která jakýmkoli způsobem, včetně předvedení, klame nebo pravděpodobně může klamat osoby, kterým je určena nebo které zasáhne, a která pro svůj klamavý charakter pravděpodobně ovlivní jejich ekonomické chování, nebo která z těchto důvodů poškodí nebo může poškodit jiného soutěžitele;

2a „srovnávací reklamou“ se rozumí každá reklama, která výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele nebo zboží či služby nabízené soutěžitelem;

3. „osobou“ rozumí každá fyzická nebo právnická osoba.

Při posuzování, zda je reklama klamavá, je nezbytné vzít v úvahu všechny její rysy, zejména v ní obsažené informace týkající se:

a) vlastností zboží nebo služeb, jako je jejich dostupnost, charakter, provedení, složení, výrobní postup a datum výroby nebo dodávky, účel použití, možnosti použití, množství, specifikace, země původu nebo země výroby nebo očekávané výsledky použití, nebo výsledky a podstatné části zkoušek nebo prověrek provedených na zboží nebo službách;

b) cena nebo způsob, jakým je cena vypočtena, a podmínky, za kterých je zboží dodáváno nebo služby poskytovány;

c) podstata, charakteristické rysy a práva zadavatele reklamy, jako je jeho totožnost a majetek, způsobilost a práva průmyslového vlastnictví, práva hmotných a nehmotných statků nebo jeho ocenění a vyznamenání.

1. Srovnávací reklama, pokud jde o srovnání, je dovolena při splnění následujících podmínek:

a) není klamavá ve smyslu čl. 2 bodu 2, čl. 3 a čl. 7 odst. 1;

b) srovnává zboží nebo služby, jež slouží stejným potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel;

c) objektivně srovnává jeden nebo více základních, důležitých, ověřitelných a charakteristických rysů tohoto zboží nebo těchto služeb, mezi nimiž může být i cena;

d) nevyvolává na trhu nejasnost v rozlišení mezi inzerentem reklamy a soutěžitelem anebo mezi ochrannými známkami, obchodními firmami, jinými rozlišovacími znaky, zbožím nebo službami inzerenta reklamy a soutěžitele;

e) nemá za následek oslabení důvěry nebo hanobení ochranné známky, obchodní firmy, jiného rozlišovacího znaku, zboží, služeb, činností nebo postavení soutěžitele;

f) u výrobků s označením původu se vždy odvolává na výrobky se stejným označením;

g) protiprávně netěží z dobré pověsti ochranné známky, obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků soutěžitele anebo označení původu konkurujících výrobků;

h) nepředstavuje zboží nebo službu jako napodobeninu nebo reprodukci jiného zboží či služby, nesoucích chráněnou známku nebo chráněná obchodní firma.

2. Jakékoli srovnání, poukazující na zvláštní nabídku, musí jasně a jednoznačně uvést datum, kdy nabídka končí, popřípadě skutečnost, že platí do vyčerpání zásob zboží nebo nabídky služeb, a pokud zvláštní nabídka ještě nezačala, datum začátku období, během něhož zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky budou platit.

1. Členské státy budou zajišťovat v zájmu spotřebitelů, soutěžitelů i celé veřejnosti přiměřené a účinné prostředky k potírání klamavé reklamy a dbát na dodržování ustanovení o srovnávací reklamě.

Tyto prostředky musí zahrnovat právní předpisy, jež umožní osobám nebo organizacím, které mají podle vnitrostátních právních předpisů oprávněný zájem na zákazu klamavé reklamy nebo na úpravě srovnávací reklamy, aby:

a) podaly ohledně takové reklamy žalobu; nebo

b) napadly takovou reklamu u správního orgánu, který je příslušný rozhodovat o stížnostech nebo dát podnět k zahájení příslušného soudního řízení.

Každému členskému státu by mělo být vyhrazeno rozhodnutí o tom, která z těchto možností bude existovat a zda mají být soudy nebo správní orgány zmocněny požadovat, aby byly nejprve vyčerpány jiné platné prostředky pro vyřizování stížností, včetně prostředků uvedených v článku 5.

2. Na základě právních předpisů uvedených v odstavci 1 přenesou členské státy na soudy nebo správní orgány pravomoci, které je v nezbytných případech s ohledem na všechny dotčené zájmy, a zejména veřejný zájem, zmocňují, aby:

— nařídily zastavení nebo zahájily příslušné soudní řízení, které přikazuje zastavení klamavé reklamy nebo nedovolené srovnávací reklamy, nebo

— pokud klamavá reklama nebo nedovolená srovnávací reklama nebyla dosud uveřejněna, avšak k jejímu uveřejnění má bezprostředně dojít, zakázaly takovou reklamu nebo zahájily příslušné řízení směřující k jejímu zákazu,

a to i bez důkazu prokazujícího skutečnou ztrátu či škodu nebo úmysl či nedbalost na straně zadavatele reklamy.

Členské státy dále stanoví, že opatření uvedená v prvním pododstavci mohou být přijata ve zkráceném řízení jako:

— opatření předběžná nebo

— opatření konečná,

přičemž každý členský stát sám rozhodne, kterou z těchto dvou možností zvolí.

Nadto členské státy mohou udělit soudům nebo správním orgánům pravomoci zmocňující je k tomu, aby za účelem odstranění přetrvávajících vlivů klamavé reklamy nebo nedovolené srovnávací reklamy, jejíž zastavení bylo nařízeno konečným rozhodnutím, mohly:

— vyžadovat zveřejnění tohoto rozhodnutí v plném nebo zkráceném znění a ve formě, kterou považují za vhodnou,

— vyžadovat kromě toho zveřejnění opravného prohlášení.

3. Správní orgány uvedené v odstavci 1 musí:

a) být složeny tak, aby nevznikaly pochybnosti o jejich nestrannosti;

b) mít při rozhodování o stížnostech dostatečné pravomoci k tomu, aby mohly účinně kontrolovat a prosazovat dodržování svých rozhodnutí;

c) zpravidla svá rozhodnutí odůvodňovat.

Jsou-li pravomoci uvedené v odstavci 2 vykonávány výhradně správním orgánem, musí být jeho rozhodnutí vždy odůvodněno. V tomto případě musí být dále existovat řízení, jejichž prostřednictvím se předmětem soudního přezkoumání může stát nesprávný nebo nevhodný výkon pravomocí správním orgánem nebo nesprávné či nevhodné zanedbání výkonu uvedených pravomocí.

Tato směrnice nevylučuje dobrovolnou kontrolu klamavé nebo srovnávací reklamy prováděnou samosprávnými subjekty a podporovanou členskými státy, ani možnost osob nebo organizací uvedených v článku 4 odvolat se k těmto subjektům, jsou-li vedle řízení před těmito subjekty přípustná i soudní nebo správní řízení uvedená v článku 4.

Členské státy přenesou na soudy nebo správní orgány pravomoci, které je v občanském soudním řízení nebo správním řízení uvedeném v článku 4 zmocňují:

a) požadovat na zadavateli reklamy, aby prokázal správnost skutkových tvrzení obsažených v reklamě, jestliže se takový požadavek, s ohledem na oprávněné zájmy zadavatele reklamy a jiného účastníka řízení, jeví jako přiměřený vzhledem k okolnostem daného případu, a v případě srovnávací reklamy pak vyžadovat od zadavatele reklamy provedení takových důkazů v krátké lhůtě; a

b) považovat skutková tvrzení za nesprávná, není-li důkaz požadovaný v souladu s písmenem a) předložen nebo je-li soudem nebo správním orgánem považován za nedostatečný.

1. Tato směrnice nebrání členským státům, aby zachovaly nebo přijaly opatření zajišťující v oblasti klamavé reklamy rozsáhlejší ochranu spotřebitele, osob provozujících obchod, živnost, řemeslo nebo vykonávajících svobodné povolání i široké veřejnosti.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na srovnávací reklamu, pokud jde o srovnání.

3. Ustanovení této směrnice se použijí, aniž jsou dotčeny předpisy Společenství o reklamě určených výrobků nebo služeb nebo omezení či zákaz reklamy ve vybraných sdělovacích prostředcích.

4. Ustanovení této směrnice týkající se srovnávací reklamy nezavazují členské státy, které v souladu s ustanoveními Smlouvy zachovají nebo vydají zákaz reklamy pro určité zboží nebo služby, ať již je uložen přímo nebo subjekty odpovědnými podle práva členských států za úpravu výkonu obchodu, živnosti nebo řemesla či svobodného povolání, k tomu, aby povolily srovnávací reklamu pro toto zboží nebo tyto služby. Pokud jsou tyto zákazy omezeny na určité sdělovací prostředky, vztahuje se tato směrnice na ty sdělovací prostředky, jichž se tyto zákazy netýkají.

5. Žádné ustanovení této směrnice nebrání členským státům, aby v souladu s ustanoveními Smlouvy zachovaly nebo vydaly zákaz nebo omezení použití srovnání v reklamě na služby svobodných povolání, ať již jsou uloženy přímo nebo subjekty odpovědnými podle práva členských států za úpravu výkonu svobodného povolání.

Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. října 1986. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Členské státy sdělí Komisi znění všech ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Tato směrnice je určena členským státům.

(1) Úř. věst. C 70, 21. 3. 1978, s. 4.

(2) Úř. věst. C 140, 5. 6. 1979, s. 23.

(3) Úř. věst. C 171, 9. 7. 1979, s. 43.

(4) Úř. věst. C 133, 3. 6. 1981, s. 1.